Téměř na den přesně po 150 letech od zahájení provozu vyjely na trať Liberec – Hrádek nad Nisou – Žitava kromě běžných spojů také historické vagóny tažené parními lokomotivami. A protože to bylo 5. prosince, připraven byl Mikuláš se svou družinou, rozdával dětem dárky a zvláště u odpoledních vlaků bylo na nádraží v Hrádku živo tak, jako už dlouho ne. V jednu chvíli zde stálo dokonce 5 vlaků – kromě míjejících se německých červených spěšných souprav česká regionova a oba historické vlaky. Historickým okamžikem byla zastávka historických vlaků v Porajówě, kde vlaky nestavěly více než šedesát let.
Mezinárodní smlouva o výstavbě železničního spojení Žitavy a Liberce byla podepsána v roce 1853. Šest let poté, 1. prosince 1859, na trať vyjely první vlaky. Mezi technické zajímavosti na trati patří především viadukt přes řeku Nisu mezi Porajówem a Žitavou, který se svou délkou 741 metrů působí zvláště ze břehů řeky impozantně. Mezi Libercem a Hrádkem bylo minimálních výškových rozdílů na trati dosaženo několika mosty nebo naopak zářezy do terénu.
Zvláště po druhé světové válce se trať stala zajímavou ještě z jiného důvodu – rázem vedla třemi státy, které sice patřily do „spřáteleného“ bloku, ale provoz zde byl na několik let přesto zcela zastaven. Hrádek se ocitl na konci železniční mapy. Do roku 1945 celou trať obsluhovali zaměstnanci saské železnice. Při poválečném rozdělování území se část trati včetně zastávky s výhybnou v Porajówě ocitla na polském území a převzaly ji polské státní dráhy. Český úsek připadl Československým státním drahám.
K obnovení provozu do Varnsdorfu došlo až v roce 1951. Vlaky ale ani v Polsku ani v Německu nezastavovaly. Zastávka v Porajówě byla oficiálně zrušena v roce 1962 mezistátní dohodou, v sedmdesátých letech odtud byly demontovány i přebytečné koleje a výhybky. Až v roce 1972 začaly některé vlaky zastavovat opět v Žitavě.
Zatím jen výjimečně a na jeden den se při příležitosti oslav 150 let fungování trati podařilo prosadit zastávku v Porajówě. Dnes ji připomíná jen oprýskaná budova někdejší stanice. Cestující, včetně starostů obcí ležících na trati Liberec – Žitava a starosty Bogatynie, kteří přijeli do Porajówa protokolárním vlakem v 11.40, měli díky tomu při vystupování z vlaku ztížené podmínky v podobě vysokého stupně mezi posledním schodem vlaku a úrovní terénu. Přesto neskrývali své odhodlání pokračovat v úsilí o obnovení této zastávky. I když administrativních i provozních problémů, které bude třeba vyřešit, je mnoho. Zastávku by jistě využili nejen obyvatelé Porajówa, ale i návštěvníci regionu, kteří by odtud mohli pokračovat navazující polskou autobusovou dopravou. To by jim umožnilo navštívit třeba nyní bez auta obtížně dostupnou Bogatynii.
